|
 Zatímco slavný hrdina Odysseus hledal cestu z Trójské války na rodnou Ithaku dlouhých devět let, lidé si pátráním po jeho ostrově lámou hlavu už téměř tři tisíce let. Byl jeho domovem ostrov nesoucí stejné jméno i dnes, nebo je to ve skutečnosti jiný ostrov v Jónském moři? Archeologové se přiklánějí ke druhé variantě, složitý rébus přesto dodnes čeká na vyřešení.
Třeba se jen dotknout nohou ithacké půdy, třeba jen jednou obejmout v náručí manželku a syna, a pak – pak třeba i umřít, smutnil Odysseus, když ho nymfa Kalypsó držela sedm let na svém ostrově. Hrdina Homérových eposů Ilias a Odysseia, jedněch z nejstarších literárních textů lidstva, se vracel z Trójské války, ale na rodnou Ithaku dorazil až dvacet let poté, co z ní odplul. Cestou musel překonat nástrahy zrádných Lótofagů, oslepením Kyklopa Polyféma si rozhněval vládce moří Poseidona, pak mu lidožrouti Laistrygónové potopili jedenáct z dvanácti lodí a pro radu musel až do Říše mrtvých. Jeho úžasné dobrodružství a devítiletá cesta na Ithaku sice skončily šťastně, ovšem jedna otázka dodnes nebyla zcela zodpovězena. Na který ostrov přesně plul?
Když se podíváte na mapu západního Řecka, vypadá vše jednoduše. Odysseovým královstvím musela být Ithaka, druhý nejmenší ostrov ze skupiny Jónských ostrovů. Jenže naneštěstí pro Ithaku jí Homérův popis příliš neodpovídá, a většina zahraničních archeologů se proto shoduje, že cílem Odysseova slavného putování musel být ve skutečnosti jiný ostrov.
„Přečetl jsem spoustu knih o Odysseovi a vím, že toto je jeho Ithaka,“ říká téměř dotčeně Panayiotis Kougsouvelis z vesničky Kioni na Ithace. Malá rybářská osada žije pouze z přílivu turistů, které v ní v pravidelných intervalech na hodinu vyloží výletní lodě při svých okružních plavbách. Stejně jako všude jinde na Ithace si tady za pár eur můžete koupit keramickou destičku s obrázkem Odyssea nebo jeho ženy Pénelopy. „Ať tady kopneme do země kdekoliv, všude narazíme na Odyssea. Ti, co tvrdí něco jiného, pro to nemají žádný důkaz,“ pokračuje.
Odysseus má pro Řeky podobný význam jako pro Čechy Praotec Čech. Moc se o něm neví, ale každý Řek ho obdivuje a chce být stejně chytrý, výmluvný a odvážný jako on. Odysseus je mýtickou postavou, která dnes žije svým vlastním životem a v oblasti Jónského moře na ni narazíte i tam, kde byste to nečekali. Například ostrov Korfu byl údajně domovem zkušených mořeplavců Fajáků a z Kefalonie zase pocházelo 24 bídáků, kteří v Odysseově nepřítomnosti usilovali o jeho ženu Pénelopu.
Nebo kouzelná zátoka Alonaki v kraji Epirus – odtud prý Homérův hrdina prchal před rozlobeným Kyklopem a skála v ústí zátoky má být kamenem, jímž Kyklop mrštil po odplouvající lodi. Zní to přesvědčivě, až na to, že Alonaki Beach leží místo na ostrově na pevnině a to samé vám Řekové řeknou o dalších deseti dalších zátokách. Podle toho, jak je třeba nalákat turisty.
S Ithakou je to ještě složitější. Neustále se v jejím případě pohybujete na hraně legendy a historických skutečností, sám Homér navíc žil na území dnešního Turecka a o Jónských ostrovech zřejmě slyšel jen z vyprávění Řeků, kteří odsud prchali na východ. Mohl se proto dopustit logických nepřesností, které pak v průběhu staletí ještě prohloubila tektonická činnost, jež je v této oblasti běžná.
Lidé Ithaku hledají už téměř tři tisíce let, ale teprve od roku 1871, kdy archeolog Heinrich Schliemann v tureckém Hissarliku objevil Tróju, je jasné, že příběh údajně slepého básníka je alespoň částečně založen na pravdě a zapeklitý rébus tedy má řešení. Klíčem k jeho rozluštění je však jen několik indicií.
Homér ústy svého hrdiny popsal Ithaku jako ostrov málo hornatý a „ležící nejdále v moři, směrem k zapadajícímu slunci“. Moc informací to není, navíc si je každý vykládá po svém, takže není divu, že se stále zpochybňuje právo Ithaky na Odysseův život. Proč by Odysseovým královstvím nemohl být ostrov Korfu, nebo na jihu ležící Zakyntos? Teorií je hodně a podle jedné z nich má být Ithakou i ostrov Lefkáda. Na začátku minulého století se to snažil dokázat Schliemannův spolupracovník Wilhelm Dörpfeld.
Žil Odysseus na Lefkádě?
Jakmile Dörpfeld dokončil práce v Hissarliku, odjel na Lefkádu a pustil se do analýzy klíčových dvaceti stránek Homérova díla, kde hrdina popisuje svůj ostrov. Byl přesvědčen, že popis sedí právě na Lefkádu, přesněji na její východní pobřeží, protože „ostrov je dobře dosažitelný po souši“. Právě u dnešního letoviska Nydri měl stát Odysseův palác. Jeho zbytky začal Dörpfeld hledat v roce 1900 a během následujících čtrnácti let odkryl starověké hroby a základy čtyři tisíce let starých domů. Od domorodců kupoval historické předměty a spolu s vlastními nálezy shromáždil takovou sbírku, že dnes může v hlavním městě Lefkády fungovat i skromné archeologické muzeum. Svou teorii o Ithace přesto nepotvrdil.
Bylo by to vlastně také překvapivé, ovšem už samotné pátrání dokládá, jak jsou lidé hledáním skutečné Ithaky fascinováni. „Nikdo ale zatím nepřinesl silný důkaz, že Ithaka je jiný ostrov. A všichni Řekové se už ve škole učí, že Odysseovým domovem byl právě tento ostrov,“ připomíná Panaciothis Dimos, který vlastní jednu z taveren v Syvotě na jihu Lefkády.
Právě na tomto místě, v dlouhém a úzkém zálivu, dokonale chráněném před vlnami rozbouřeného moře, podle Dörpfelda přistála loď Fajáků s Odysseem na palubě, když se Homérův hrdina po devítiletém putování vrátil na svoji Ithaku. Jen kousek od místního přístavu dokonce najdete starý olivovníkový háj, kde se s trochou fantazie mohl Odysseus druhý den probudit. „Věřím, že tady kdysi opravdu přistál, ale nevěřím, že to byl jeho ostrov. Možná to byla jen jedna z jeho zastávek na cestě domů,“ překvapuje mě Dimos svou odpovědí.
Kvůli krásné scenérii a ideálním podmínkám pro kotvení bývá přes sezónu v Syvotě hodně rušno, ale teď se na hladině pohupuje už jen několik jachet a plachetnic. Ze všech návštěvníků jsme zřejmě jediní, kdo přijel po souši. Prohlížíme si vlajky zemí z různých koutů Evropy a pozorujeme ospalou atmosféru, kterou nenaruší ani rybář skládající své sítě. Lefkáda je vyhlášená nádhernými plážemi a samotná Syvota zase tavernami, kde vám připraví báječné pokrmy z čerstvých ryb. Odysseus by však pro turisty byl jistě lepším lákadlem.
Připravoval jsem se proto na to, že mi Dimos bude o Odysseovi vyprávět se stejnou zručností, s jakou každou chvíli vybíhá před restauraci, aby ulovil další zákazníky. Ale mýlil jsem se. „Mám ten příběh uložený v srdci a nechci na něm nic měnit. Kdyby se teď ukázalo, že Ithaka je jiný ostrov, znamenalo by to, že mi celý život všichni o Odysseovi lhali,“ vysvětluje.
Řekové nic měnit nechtějí
Dörpfeld byl ve zvláštní situaci: mohl Lefkádě přinést velkou slávu, ale obyvatelé ostrova o ni vlastně nestáli. Zatímco Schliemann, který nepochyboval o tom, že současné pojmenování ostrovů v Jónském moři je správné, byl na Ithace oslavován jako hrdina, Dörpfeldovo bádání odmítl financovat dokonce i Německý archeologický spolek v Aténách. Měl smůlu, že všechny vykopávky byly buď příliš staré, nebo mladé na to, aby zapadaly do období 1500-1100 před naším letopočtem, kdy se odehrávají Homérovy eposy. Do konce života se mu nepodařilo najít přímý důkaz, přesto nikdy nepřestal věřit.
Obyvatelé Lefkády splnili Dörpfeldovo poslední přání být pohřbený na poloostrově Geni naproti Nydri, jen kousek od jeho archeologických nálezů. Byl to výraz uznání, ovšem od lidí, kteří ani téměř sedmdesát let od jeho smrti pořádně nechápou, proč se chtěl šťourat v příběhu, jenž je pro ně téměř posvátný. Dörpfeldovy vykopávky jsou dnes v troskách a nebýt jeho busty v Nydri, na slavného německého archeologa by se zapomnělo úplně.
Řekové si totiž jen za posledních sto let vyslechli desítky podobných názorů. Jednou archeologové umístí Odysseův ostrov na dnešní Ithaku, podruhé na Lefkádu, až svou pozornost upřou na Kefalonii. Čím větší ostrov, tím více prostoru ke spekulacím. Jako poslední je zatím rozvíjí britský spisovatel Robert Bittlestone, jenž se na jihu Kefalonie s týmem vědců a archeologů snaží dokázat, že poloostrov Paliky byl původně ostrov a že právě tady leželo Odysseovo království. Bittlestone je přesvědčený o správnosti své teorie, ale stejně jako jeho předchůdci zatím nebyl úspěšný. Všechny dosavadní pokusy spojuje ještě jeden znak – stojí za nimi téměř výhradně cizinci.
Současné potomky Odyssea jejich zapálení nevzrušuje. Na to, aby jim nějací cizinci o slavném hrdinovi začali tvrdit, že to celé bylo trochu jinak, jsou zvláště hákliví. „Pokud by Lefkáda byla ve skutečnosti Ithaka, vezměte si, jaký zmatek by to tady způsobilo. Všechny ostrovy by se musely přejmenovat,“ přidává Dimos další argument, proč Řekové na Jónských ostrovech nad zpochybňováním své minulosti kroutí hlavou. Odjakživa v tom mají jasno, Ithaka je Ithaka. Najít někoho s jiným názorem je téměř nemožné.
Tři tisícovky obyvatel malé Ithaky tak mohou být dál na svůj ostrov patřičně hrdí. Na mapě Evropy Ithaku ani nenajdete, ale díky Odysseovi je slavná po celém světě. Ithačané proto svému hrdinovi postavili ve vesnici Stavros, odkud údajně vyrazil do Trójské války, bustu tak, aby se neustále díval na moře. Příběh o Odysseovi působí na Řeky po třech tisíciletích dokonce tak silně, že i slavný rejdař a miliardář Aristotelis Onassis původně chtěl, aby všichni jeho námořníci pocházeli z Ithaky.
Na Jónských ostrovech nikdo nepotřebuje znát detaily. Odysseus je legendou a Řekové chtějí, aby to tak zůstalo. Proč vlastně hledat hmatatelné důkazy o jeho existenci? Stačí, když o Odysseovi vědí, že byl statečný muž, který tak miloval svou rodinu, že se kvůli ní devět let plavil po moři a vrhal se po hlavě do všech nebezpečí. Možná mají obavu, že kdyby se otázka Ithaky konečně vyřešila, zjistilo by se i něco víc, co by o Odysseovi raději nevěděli. Dost na tom, že ho někteří psychologové vykreslují spíš jako lháře a lstivého manipulátora.
A hledání pokračuje dál
Cesta po zavátých stopách Odyssea mě nakonec zavedla i do věštírny Neokromantion u vesnice Messopotamos. Sestupoval jsem po úzkých schodech do tajemně osvětlené podzemní kobky, o které Řekové tvrdí, že je hlavním vstupem do Hádovy Říše mrtvých, a obklopen mystickou atmosférou jsem si představoval, jak za rohem věštec Teiresius odkrývá Odysseovi jeho budoucnost. Ithacký král se sem na radu kouzelnice Kirké vydal hledat odpovědi na své otázky a za stejným cílem do Nekromantionu směřovali lidé ještě dlouho po něm. Radu, který ostrov kdysi patřil Odysseovi, tady ale nehledejte.
Pro celý příběh je to až symbolické – Odysseus se v případě nouze mohl spolehnout na nadpřirozené síly, zatímco archeologové si musejí poradit sami. Vyřešení složité otázky je tak stále v nedohlednu, i když je to tak možná lepší. Říká se, že každá odysea má být dlouhá, plná dobrodružství a poznání. Nekončící pátrání po skutečné Ithace to už dávno splňuje.
|
