Když jsme cestou do Livigna projížděli kolem Salcburku a teplomer v autě se šplhal nad deset stupňů, v duchu jsem se sám sebe ptal, jestli lyže nevezeme zbytečně. Všude kolem bylo na začátku února jaro a my jedeme za zimními radovánkami? Alpské lyžařské středisko na severozápadě Itálie, které je vyhlášené téměř stoprocentní zárukou sněhu, však nezklamalo.
Naopak. Livigno právě zasáhla sněhová kalamita, po městečku se proháněly různé bagry, pluhy a buldozery, které sváděly nerovný boj se sněhem, a nad tím vším se ještě vznášelo nebezpečí nejvyššího stupně lavinového nebezpečí. Upozornění, že je přísně zakázáno opouštět na lyžích vyznačené sjezdovky, bylo všude vyvěšeno dokonce i v češtině.
Pokud nejste ortodoxní vyznavači freeridu, není k tomu ostatně ani důvod. Livigno se vám totiž otevírá s nabídkou desítek zajímavých sjezdovek - všechny jsou luxusně široké, přijatelně prudké tak, aby se na mohl bez strachu odvážit i mírně pokročilý lyžař, jen místy poněkud jednotvárné. Navíc si můžete vybrat, na jakou stranu údolí se vypravíte. Na jedné se rozkládá centrum Carosello 3000, na druhé Mottolino. Každé obsluhuje moderní kabinková lanovka, u které pohodlně zaparkujete, vyjedete nahoru, a pak už jen podle libosti kombinujete další sedačkové lanovky.
Ceny permanentek nejsou zrovna nejlevnější, například šestidenní skipas vyjde v hlavní sezoně na 177 eur, ale v Livignu se dá ušetřit jinde. Pokud jste se chystali k nákupu elektroniky, parfému nebo značkového alkoholu, vyplatí se počkat právě do Livigna. Kvůli své poloze v úzkém, od civilizace odříznutém údolí, si už po staletí udržuje výsadu bezcelní zóny, a proto jsou tady ceny podobných produktů víc než výhodné.