Ležíme ve venkovním bazenu, slunce příjemně hřeje a nám se pomalu zavírají oči. Cedulka za hlavou hlásí teplotu vody 48 stupňů, ale ve skutečnosti bude o něco málo chladnější. Vodu ochlazuje na přijatelnější teplotu dubnový vzduch. Podobný pocit si zřejmě nenechá ujít žádný z návštěvníků Budapeště. 
Lázně k maďarské metropoli patří stejně jako řízek k Vídni nebo Karlův most k Praze. Najdete jich tady hned několik, ale nejkrásnější jsou zřejmě Géllertovy lázně. Kromě "našeho" venkovní bazénku nabízejí ještě několik dalších, včetně fotogenického vnitřního bazénu ve stylu Art Nouveau.
Vyrazit do Budapeště byl bleskový nápad. Vlakem se tam z Prahy dostanete za sedm hodin, jízdenka pro dva vyjde na zhruba 2400 Kč (jaro 2008), a když vyrazíte brzy ráno, k obědu si už můžete dát pravý maďarský guláš. A nocleh jde najít třeba stylově v Botelu Lisa, který je ukrytý na břehu jednoho ze slepých ramen Dunaje.
Stojí to za to. V Budepešti jsme strávili tři dny a bylo to tak akorát. Pýcha všech Maďarů na mě působila přesně tak, jak jsem čekal - je to typicky východoevropské město. Se svým kýčem, socialistickou architekturou i drobným nepořádkem. Ale nebojte, i kdyby vás to náhodou příliš zmohlo, je tu přece jedna záchrana. Lázně, nejlépe ty Géllertovy.